News

Libor Witassek opět zvolen Ambasadorem odborného vzdělávání EU

Nezávislý podnikatel a partner DC VISION Libor Witassek byl po úspěšném zastupování České republiky ve Vídni v roce 2018 opět pověřen Evropskou komisí jako Amasador odborného vzdělávání ČR v EU pro rok 2019.

České vzdělávací instituce a projekty mají znovu příležitost se prezentovat v rámci Týdne evropského odborného vzdělávání, který proběhne ve dnech 14.-18.10.2019 v Helsinkách.

Registrujte své akce v rámci Evropského týdne odborného vzdělávání ZDE!

European Vocational Skills Week 2019: „Discover your Talent!“

Vánoční soutěž o knihu Tajemství řízení v éře turbulencí

DC VISION připravuje tištěnou verzi knihy Tajemství řízení v éře turbulencí.

V průběhu adventu v letošním roce od 20.11. – 24.12.2018 se můžete zúčastnit soutěže o knihu zdarma, celkem bude dne 27.12.2018 vylosováno 10 výherců manažerské knížky ze života.

Na základě více než 25 let zkušeností s řízením průmyslových podniků od mezinárodního specialisty v průmyslu Ing.Libora Witasska, MBA. Neočekávejte žádný dlouhý akademický text, je to jen praktická sbírka autorských poznámek z reálné manažerské praxe.

Firmy hledají novou rovnováhu v rozsáhlé celosvětové komplexní síti dodavatelů. V této knize Witassek chce sdílet tyto pohledy, které shromáždil ze zkušeností a pozorování v globálně působících korporacích. Vše je o cyklické rovnováze.

Kniha zdarma bude distribuována po novém roce, v průběhu měsíce ledna 2019.

Vánoční soutěž ZDE

Ukázka ZDARMA | eKniha PalmKnihy | eKniha Martinus | iBooks Store

Ve dnech 12. – 13. 9. 2018 proběhla úvodní konference Nadace ZET v oblasti mezioborových inovací „Integrované Zemědělství a Produkce Potravin“, ve Velkých Pavlovicích. Konference ukázala mnoho zajímavých trendů, které jsou pro budoucnost naší země a celé planety kritické a varující.

Klimatická změna není varováním do budoucna, je třeba ji brát jako reálnou přítomnost.

Přední experti z akademického i podnikatelského prostředí se ve Velkých Pavlovicích zabývali odbornou diskuzí na téma zachování české krajiny, ochraně půdy a retenci vody, která dramaticky ubývá v českých zemích.

Ztráty půdy příčinou, úbytek vody v krajině pouhým důsledkem

Od roku 1938 se díky záborům zemědělských půdsnížila retenční kapacita krajiny ČR o cca 2,4 miliardy kubíků vody“, konstatoval Jan Vopravil, specialista Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy. Upozornil rovněž na to, že půda je neobnovitelný zdroj, tvorba 1 cm půdy trvá stovky až tisíce let. Je zjevné, že nějaký vodní kanál dramaticky sníženou retenci vody v české krajině rozhodně nevyřeší. V současné době ztrácí Česká republika průměrně 10,16 tis. hektarů půdy každý rok a trend se jen zvyšuje.

Erozi a poškození půdy zhutněním se věnoval Martin Rada ze společnosti Agrotec. Více než 51% ploch v České republice je ohroženo vodní erozí a 16% erozi větrné, více než 51% půd v Čechách vykazuje výskyt zhutnělých vrstev. „Je zjevné, že je něco špatně a zemědělství se musí vydat novými směry“, zdůraznil Martin Rada.

Nové směry udržitelného zemědělství

Důležitým tématem konference byly nové technologie v zemědělství, které jsou zaměřeny na úsporné hospodaření s vodou. Problematice vertikálních farem se detailně věnoval podnikatel Ivan Baťka ze společnosti Fosfa, která je nejzkušenějším lídrem v pěstování rostlin ve vertikálních systémech v plně kontrolovaných pěstebních podmínkách v Česku. V roce 2010 byla ve světě jen 1 vertikální farma v Japonsku, v roce 2018 jsou to vyšší desítky vertikálních farem především v Asii a USA. Vertikální farmy jsou nejrychleji rostoucí segment zemědělství ve světě. Reálně se využívají 4 bezsubstrátové metody pěstování, a to hydroponie, aeroponie, aquaponie a dryoponie. V současnosti převažují vertikální farmy na bázi hydroponie, využívající velmi mělkého proudu živinového roztoku (recirkulace) s ponořenými kořeny rostlin, umožňující využití ve více patrech spolu s umělým osvětlením.

Integrace zemědělství a průmyslu

Řada inovací vzniká v poslední době mezisektorově, zemědělství a průmysl se stále více integrují do uzavřených cyklických systémů. Ředitel Nadace ZET Libor Witassek představil uzavřený cyklus recyklace organických látek a rovněž odpadů ze skládek komunálního odpadu do bioCNG a vodíkového cyklu, s možností využití těchto technologií do nové ekologické energetiky v koncepci SMART Grids a využití této energie samotnými zemědělci.

Modulární systémy společnosti Stanislava Martince ze společnosti KOMA Modular představují nový koncept pro modulární výstavbu nejen v zemědělství, které obecně směřuje od globalizace k lokálnímu zemědělství bez mezičlánků, jak zdůraznili Prof. Milan Zelený z Nadace ZET a Prof. Ján Košturiak z Podnikatelské univerzity v Žilině. Nechyběl ani příklad lokálního farmáře v podobě Všestary Agriculture Group a známé Všestarské cibule, jako rychle rostoucí české ekologické farmy, která má i vlastní odbytové družstvo.

Odborné diskuze se věnovaly vlivu velkých podniků a rovněž klimatické změně, kterou již pravděpodobně nelze zastavit, ale je možné se přizpůsobit a nalézt nové směry. V USA je známé heslo, že zvýšení organické hmoty v půdě o pouhé 1% zadrží takové dodatečné množství vody, které proteče Niagarskými vodopády za 150 dní.

Problémy změny klimatu, vodního hospodářství, nadužití chemikálií a růst nových i tradičních druhů škůdců, kombinované s poklesem kvality, transparentnosti, spolehlivosti a žádoucnosti produktů globálních řetězců, představují nové výzvy a potřebu přehodnocení tradičních přístupů k průmyslu i k zemědělství.

V lednu 2019 navazuje na tato témata konference Integrace Zemědělství, Průmyslu, Služeb a Samosprávykterá se bude konat v Praze. Mezi účastníky uvítáme představitele všech sektorů, se zájmem o integraci, sdílení, spolupráci a inovace v myšlení i akci – tj. se zájmem o obnovu a rozvoj českého hospodářství i společnosti.

 

Nadace ZET prof.Milana Zeleného byla ustavena za účelem rozvoje národního podnikatelství ve smyslu rozvoje národního, regionálního a místního vlastnictví, rozhodování, autonomie a soběstačnosti za účelem zvýšení konkurenceschopnosti českých podniků, stejně jako podniků v USA, Číně a v dalších transformujících se ekonomikách.

Kontakt: Ing. Libor Witassek, MBA, ředitel Nadace ZET, email: witassek (a) zetfoundation.com

Libor Witassek výkonným ředitelem Nadace ZET

Nadace ZET prof. Milana Zeleného zvolila svým výkonným ředitelem Ing.Libora Witasska, MBA.

V roce 2015 byl Milan Zelený jmenován emeritním profesorem americké Fordham University v New Yorku. V témže roce založil nadaci ZET Foundation pro rozvoj národního a mezinárodního podnikatelství v transformujících ekonomikách.

Libor Witassek bude kromě působení v Nadaci ZET dále rozvíjet své podnikatelské aktivity v DC VISION, IMPACTIVE a RCO.

Ambassador for our European Vocational Skills Week 2018

V červenci 2018 byl potvrzen Evropskou komisí za Českou republiku do funkce „Ambassador for our European Vocational Skills Week 2018“ pan Ing. Libor Witassek, MBA (DC VISION, Rekvalifikační centrum Opava) na základě doporučení českých státních institucí jako příklad nejlepších praktik pro moderní odborné vzdělávání, ve kterém Libor Witassek podniká více než 25 let.

„Bude mi ctí v letošním roce podpořit spolupráci firem a odborných škol v Evropě, abychom zvýšili konkurenceschopnost naší české ekonomiky a reprezentovat české dovednosti na závěrečném evropském summitu ve Vídni v listopadu 2018. Libor Witassek“

O této akci EK budeme dále informovat na našich stránkách.

Montovna dlouhodobou prosperitu nezajistí

Řada podniků považuje označení „montovna“ za urážku, stále častěji slyšíme „my nejsme žádná montovna, v našich českých podnicích jsou přece nejnovější roboti a špičkové technologie!“. Tyto negativní emoce jsou zcela zbytečné, zůstaňme ekonomy a ne politiky, držme se faktů. Primárním motorem prosperity je výše přidané hodnoty výrobků a služeb.

V roce 1992 zveřejnil Stan Shih (CEO firmy ACER) definici aktivit, které přinášejí nejvyšší a nejnižší přidanou hodnotu. Nejvyšší přidanou hodnotu vytváří výzkum a vývoj na straně jedné, na straně druhé jsou to služby zákazníkům, myšleno koncovým zákazníkům. Na pomyslném dně žebříčku aktivit s nejnižší přidanou hodnotou jsou výroba a montáž.

I z tohoto důvodu globální korporace již desítky let přesunují výrobu a montáž do zemí s levnější pracovní silou, v poměrně významné míře tomu tak bylo v posledních 15 letech i do České republiky, jsou to činnosti, které mají nejnižší přidanou hodnotu. Nyní naše pracovní síla prudce zdražuje a řada podniků se tak začala a bude přesouvat do levnějších zemí, jako jsou Rumunsko, Bulharsko a v globálním měřítku například do Mexika či Brazílie. Značná část českého průmyslu tak není ve své podstatě svébytnými podniky, ale pouze manufakturami, tj. staly se montovnou s nízkou přidanou hodnotou.

Pokud podnik nemá vlastní produkt či službu, nemá značku a nemá ani přístup ke koncovému zákazníkovi, pak je z principu „montovnou“, i když občas vybavenou nejmodernějšími výrobními technologiemi. Slovem „montovna“ nejsou myšleny firmy, které postrádají automaty, roboty či jiné pokročilé technologie, ale firmy, jejichž výroba je de-fakto poskytovanou službou zvanou „outsourcing“ pro globální a nadnárodní společnosti s nízkým podílem vlastního výzkumu a vývoje.

Outsourcing lze vypnout vypínačem

V případě jakýchkoliv tržních turbulencí, montovny jsou první na řadě, koho globální korporace uzavřou, tj. vypnou montovnu vypínačem. Ostatně u nás už vypínají jednu po druhé, jako to udělal Catepillar a přesunul výrobu z Ostravy do Číny, ale nemusí to být jen z důvodu zvyšujících se mzdových nákladů, což dokládá příklad Briggs & Straton, který v roce 2012 převedl výrobu z ČR zpět do USA, díky novým pokročilým technologiím, kterým drahá pracovní síla v USA již nepřekáží. Příkladů jsou nyní u nás jednotky ročně, brzy to budou desítky a stovky vypnutých montoven v nádenickém Česku.

Akcelerující nástup nových technologií

Nástup nových technologií není o budoucnosti, to je přítomnost. Jsme svědky fascinující transformace celé globální ekonomiky, která je hnána kupředu pomocí nových digitálních technologií. Naprosto klíčovým aspektem je fúze fyzického a virtuálního světa do nového virtuálního světa kyberfyzických systémů, či technologie rozšířené reality a umělá inteligence.

Tyto trendy mají „rušivé“ dopady na každou část nejen výrobních firem. Za pouhé 3 roky od první zmínky o Industry 4.0 jsme byli svědky desítek nových technologií, které přinášejí zvýšení produktivity práce až o 30%, dramaticky vyšší přidanou hodnotu pro zákazníky, nové zkušenosti a zážitky pro spotřebitele, přichází koncept Digital factory.

Z nádeníků se musíme stát opět dobrými řemeslníky

Ekonomika zcela mění své paradigma, doslova každý den před našima očima. My však zůstáváme povětšinou jen nádeníky (subdodavateli) globálních dodavatelských řetězců, nerozhodujeme sami, nejsme autonomní ekonomikou, jsme rozvojovou zemí, kde hrubý národní produkt je výrazně nižší než hrubý domácí produkt. Byli to Němci, kdo rozjel marketingovou kampaň Průmysl 4.0 a s ní spojené investice a my opět jen v řadě podniků musíme počkat na pokyny z centrál v Mnichově, z Londýna, Houstonu nebo Paříže, které technologie se nainstalují do českých provozů a co na nás výrobně zbude.

Značná část českých podniků nežije v éře Průmysl 4.0, ale Průmysl 4%, kdy montovny z Česka prodávají své výrobky mateřským centrálám v zahraničí za transferové ceny s cca 4% marží, a ty je dál prodají s marží v desítkách procent koncovým zákazníkům v Číně, USA či kdekoliv jinde na světě.

Jak se vymanit z pozice montovny?

Pokud se opět nedokážeme prosadit u koncových zákazníků s českými výrobky s vysokou přidanou hodnotou ve světě, pokud se opět nestaneme řemeslníky s vlastními produkty, pak zůstaneme nádeníky, jako národ budeme navždy pouhým subdodavatelem prosperujících ekonomik a vždy budeme první, kdo bude trpět v jakékoliv recesi či turbulencích.

Naštěstí je i jiná cesta, kterou jsem shrnul do „5 kroků jak se vymanit z pozice submisivní montovny“, jenž budou představeny postupně do konce tohoto roku v časopise MM Spektrum a rovněž v našem emailovém zpravodaji, registrace je zdarma.

Kde je vůle, tam je i cesta. Brzy na shledanou! :o)

Libor Witassek

Montovny v euforii, brzy přijde kocovina

Česká ekonomika roste již několik let po sobě, politici i podnikatelé jsou v euforii, občané se v průměru mají lépe než kdykoliv dříve. Klíčovým faktorem tohoto nesporného úspěchu je vstup české ekonomiky do vnitřního trhu Evropské Unie, který způsobil radikální nárůsty exportu českých podniků, masivní příliv investic do nových výrobních podniků a výrazně nižší nezaměstnanost. Jaké jsou naše hospodářské vyhlídky na dalších 10 let?

Montovny dlouhodobou prosperitu nezajistí

Řada podniků považuje označení „montovna“ za urážku, od slova montovna se distancuje stále více politiků, stále častěji slyšíme „my nejsme žádná montovna, v našich českých podnicích jsou přece nejnovější roboti a špičkové technologie!“.

V roce 1992 zveřejnil Stan Shih (CEO firmy ACER) definici aktivit, které přinášejí nejvyšší a nejnižší přidanou hodnotu. Nejvyšší přidanou hodnotu vytváří výzkum a vývoj na straně jedné, na straně druhé jsou to služby zákazníkům, myšleno koncovým zákazníkům. Na pomyslném dně žebříčku aktivit s nejnižší přidanou hodnotou jsou výroba a montáž.

I z tohoto důvodu globální korporace již desítky let přesunují výrobu a montáž do zemí s levnější pracovní silou, v poměrně významné míře tomu tak bylo v posledních 15 letech i do České republiky, jsou to činnosti, které mají malou přidanou hodnotu. Nyní naše pracovní síla prudce zdražuje a řada podniků se tak začala a bude přesouvat do levnějších zemí, jako jsou Rumunsko, Bulharsko a v globálním měřítku například do Číny, Mexika či Brazílie.

Manufacturing“ byl do České republiky outsourcován ze strany globálních podniků a značná část českého průmyslu tak není ve své podstatě svébytnými podniky, ale pouze manufakturami, s roboty či bez robotů, tj. montovny s nízkou přidanou hodnotou.

Pokud podnik nemá vlastní produkt či službu, nemá značku a nemá ani přístup ke koncovému zákazníkovi, pak je z principu „montovnou“, i když občas vybavenou nejmodernějšími výrobními technologiemi. Slovem „montovna“ totiž nejsou myšleny firmy, které postrádají automaty či jiné pokročilé technologie, ale firmy, které jsou de-fakto poskytovanou službou zvanou „outsourcing“ pro globální a nadnárodní společnosti s nízkým podílem vlastního výzkumu a vývoje.

Outsourcing lze vypnout vypínačem

V případě jakýchkoliv tržních turbulencí, montovny jsou první na řadě, koho globální korporace uzavřou, tj. vypnou montovnu vypínačem. Ostatně u nás už vypínají jednu po druhé, jako to udělal Catepillar a přesunul výrobu z Ostravy do Číny, ale nemusí to být jen z důvodu zvyšujících se mzdových nákladů, což dokládá příklad Briggs & Straton, který v roce 2012 převedl výrobu z ČR zpět do USA, díky novým pokročilým technologiím, kterým drahá pracovní síla v USA již nepřekáží. Příkladů jsou nyní u nás jednotky ročně, brzy to budou desítky a stovky vypnutých montoven v nádenickém Česku.

Akcelerující nástup nových technologií

Nástup nových technologií není o budoucnosti, to je přítomnost. Jsme svědky fascinující transformace celé globální ekonomiky, která je hnána kupředu pomocí nových digitálních technologií. Naprosto klíčovým aspektem je fúze fyzického a virtuálního světa do nového virtuálního světa kyberfyzických systémů.

Tyto trendy mají „rušivé“ dopady na každou část nejen výrobních firem. Za pouhé 3 roky od první zmínky o Industry 4.0 jsme byli svědky desítek nových technologií, které přinášejí zvýšení produktivity práce až o 30%, dramaticky vyšší přidanou hodnotu pro zákazníky, nové zkušenosti a zážitky pro spotřebitele.

Centrální myšlenkou je decentralizovaný model řízení, kde materiály, produkty a stroje komunikují navzájem v reálném čase bez potřeby fixních plánů. Digitální továrny jsou napojeny on-line na globální poptávkové a dodavatelské řetězce.

Z nádeníků se musíme stát opět dobrými řemeslníky

Ekonomika zcela mění své paradigma, doslova každý den před našima očima. My však zůstáváme povětšinou jen nádeníky (subdodavateli) globálních dodavatelských řetězců, nerozhodujeme sami, nejsme autonomní ekonomikou. Byli to Němci, kdo rozjel marketingovou kampaň Průmysl 4.0 a s ní spojené investice a my opět jen v řadě podniků čekáme na pokyny z centrál v Mnichově, z Londýna, Houstonu nebo Paříže, které technologie se nainstalují do českých provozů a co na nás výrobně zbude.

Važme si českých podniků, které jsou vlastněny českým kapitálem. Český kapitál není totéž jako globální kapitál, to je jen kupa peněz, které jsou dnes tady a zítra nemusí. Naše národní zájmy a prosperita našich podniků závisí na českém kapitálu, na konání českých podnikatelů a českých zaměstnanců či řemeslníků v naší zemi na bázi VLASTNÍHO, pokud možno finálního výrobku pro světové trhy.

My nežijeme v éře Průmysl 4.0, ale Průmysl 4%, kdy značná část českých podniků prodává své výrobky mateřským centrálám v zahraničí za transferové ceny s cca 4% marží, a ty je dál prodají s marží v desítkách procent koncovým zákazníkům v Číně, USA či kdekoliv jinde na světě.

V tomto kontextu je zajímavé číst různá politická memoranda, třeba Memorandum o lithiu či Memorandum o budoucnosti automobilového průmyslu v České republice a různé další deklarace. Já z nich rozhodně nemám pocit, že české ministerstvo byť i vzdáleně pochopilo, kde jsou skutečné pilíře naší prosperity v budoucnu. Nu což, lithium pravděpodobně vytěží a zhodnotí cizinci, no a v autech snad na nás nějaká sada součástek zbude, vždyť auta jsou „jen“ 25% našeho HDP.

Pokud se opět nedokážeme prosadit u koncových zákazníků s českými výrobky ve světě, pokud se opět nestaneme řemeslníky s vlastními produkty, pak zůstaneme nádeníky a Němce nikdy nedoženeme, jako národ budeme navždy pouhým subdodavatelem prosperujících ekonomik a vždy budeme první, kdo bude trpět v jakékoliv recesi či turbulencích.

Naštěstí je i jiná cesta. Važme si českých podniků, které prodávají české finální produkty na světových trzích, které drží koncového zákazníka. Nestačí jen uraženě křičet, že nejsme montovna. Je potřeba iniciovat a podporovat vývoj, výrobu s pomocí nejmodernějších technologií a prodej českých finálních produktů na celém světě.

Kde je vůle, tam je i cesta a já zůstávám rozhodně optimistou, pár příkladů již opět máme (Avast, Fosfa, Kofola, Jablotron, Meopta, Finídr, Hamé…), jen houšť a větší kapky. No a pak se o montovnách už nebudeme muset vůbec bavit, to už bude skutečně lépe :o)

Libor Witassek

Industry 4.0 – čísla nejsou všechno!

Manažeři podporují především řízení na základě „objektivně ověřitelných dat“. Rovněž v naší firmě studujeme čísla, trendy a statistiky ve stovkách firem na 5 kontinentech světa, publikujeme v našich studiích a promítáme nové přístupy do inovovaných nástrojů pro řízení.

„Digitální Darwin“

Nepřežívají ty nejsilnější druhy, ani ty nejinteligentnější. Pouze ty, které se nejlépe přizpůsobí změnám. ~Charles Darwin

Naše práce má však i jiný úhel pohledu. Pracujeme s lidmi, pozorujeme je, hovoříme s nimi, učíme manažery a učíme se i my sami. Co jsme vypozorovali?

  • Stále více sektorů na celém světě se nachází v období silných tržních turbulencí. Predikovat plány je stále těžší, zvláště pak jako součást globálně propojené společnosti.
  • Stále více manažerů je pod brutálním tlakem zákazníků, na cenu, na včasnost a přesnost dodání zákaznických objednávek, na kvalitu.
  • Stále více manažerů nerozumí svým zákazníkům, nedokáže číst jejich chování, zvyky a potřeby, nedokáže se přizpůsobit změnám v moderní společnosti.

Je to ještě o číslech, o návratnosti investic (ROI) nebo o prostém přežití?

Akcelerující nástup nových technologií je realitou

Jsme svědky fascinující transformace celé globální ekonomiky, která je hnána kupředu pomocí nových digitálních technologií. Naprosto klíčovým aspektem je fúze fyzického a virtuálního světa do nového virtuálního světa kyberfyzických systémů.

Tyto trendy mají „rušivé “ dopady na každou část nejen výrobních firem. Za pouhé 3 roky od první zmínky o Industry 4.0 jsme byli svědky desítek nových technologií, které přinášejí zvýšení produktivity práce až o 30%, dramaticky vyšší přidanou hodnotu pro zákazníky, nové zkušenosti a zážitky pro spotřebitele.

Využití fúzi fyzického a virtuální světa vyžaduje znalost nových technologií, nejen známých 3D tiskáren, ale především technologií M2M (machine-to-machine)M2P (machine-to-person)Digital Factory či Digital Supply Chain, cloud computing, Internet of Things, Big Data, robotů, umělé inteligence včetně P2P (person-to-person) a řady dalších.

Centrální myšlenkou je decentralizovaný model řízení, kde materiály, produkty a stroje komunikují navzájem v reálném čase bez potřeby fixních plánů. Digitální továrny jsou napojeny on-line na globální poptávkové a dodavatelské řetězce.

Ekonomika zcela mění své paradigma, doslova každý den před našima očima. Nové business modely a organické manažerské soustavy stále více připomínají organické přírodní soustavy, autonomní, samo-diagnostikující, samo-adaptující, samo-konfigurující, bez zbytečného plýtvání. Je zcela jasné, že se zásadně mění výrobní soustavy i business modely jako takové.

Klíčová je přidaná hodnota

Poslouchat kolegy, kterým chybí vlastní nápady a myšlenky, interprety ověřených pouček z literatury staré více než 20 let, je ztráta času. Vícekrát vymáchaný sáček čaje už chutný čaj neudělá. ~Libor Witassek 

Industry 4.0 představuje úplné digitální propojení všech úrovní tvorby přidané hodnoty – a to od vývoje výrobku až po logistiku. Přináší změny do designu, výroby i dodávek produktů a služeb k zákazníkům.

Lean nezmizel a ani nezmizí, naopak konečně umožní řadu procesů bez ztrát a bez prodlení, v nové podobě, s novými přístupy a nástroji, včetně automatizace znalostní práce, zmizí řada nástěnek, kartiček, cedulí, čar, lidí, a nejen to.

Ani spotřebitel nezůstane stranou. Big Data pochopí mnohem dříve jeho potřeby, umožní reagovat na spokojenost či nespokojenost v reálném čase, ihned splnit a následně překonat díky on-line propojené výrobě a logistice.

Stačí jen kliknout na vlastním mobilu, výrobce ihned reaguje na to, co zákazník potřebuje a který „čaj“ má nejraději, logistika dodá čerstvé v ještě horkém šálku.

Hezký den a kupte si nový sáček čaje! 🙂

Libor Witassek

Když manažeři nedělají nic

Organizační netečnost je trend, kdy vyspělá organizace klouže na cestě po své současné a dlouhodobé trajektorii, ze setrvačnosti. Příčinou je manažerská netečnost (inertia). Někdy vede tato manažerská netečnost až ke stavu, kdy se rozvoj společnosti úplně zastaví nebo je velmi statický a pak už je jen krůček ke spirále smrti.

Je to jako řízení automobilu se zapnutým tempomatem na rychlosti 80 km/hodinu, jen řidič v té setrvačnosti nepostřehl, že již nejede po okresní silnici, ale jede již hodně dlouhou dobu po dálnici. Takový řidič má tendenci havarovat spíše na rovném úseku než-li na klikaté a nerovné silnici, přestože jede konstantní a relativně malou rychlostí.

Často tak dochází k manažerské netečnosti právě v dobách ekonomického růstu, když firma šlape, jede v klidu „po rovné silnici“. Jistě lze věřit, že bude ještě lépe. Víra ale není argument.

Ekonomický růst s sebou přináší všudypřítomný klam, že se okolní prostředí nemění, či klam, že se naše ekonomika mění pomalu.

Zkuste zvýšit produktivitu o dalších 30%

Opak je pravdou. Současná transformace od globalizace k relokalizaci ekonomických činností nabrala raketové tempo, jak vidíme ve všech vyspělých ekonomikách, ale dnes už i v Číně. Masová kustomizace, digitalizace, aditivní výrobní technologie, Internet věcí, automatizace znalostní práce a desítky dalších pokročilých technologií zcela mění ekonomiku, navíc ve stále vyšší rychlosti. Nezbývá než permanentně inovovat, neustále měnit procesy, služby i produkty.

Nic nového, avšak inovace, které nezvýší konkurenceschopnost, nepřidají hodnotu a nezvýší produktivitu nejsou inovace. Navíc, inovace bez implementace jsou jen halucinace.

Řada manažerů si stěžuje, že posledních 20 let neustále zvyšují produktivitu i kvalitu. Každoročně přidávají 3-7% v produktivitě, v kvalitě se v řadě sektorů posunuli jen za posledních 5 let výrazně pod dříve nedobytné Six Sigma. Copak to nikdy neskončí?

Neskončí. Pokročilé technologie, ale především změna v manažerském chování jsou jedinou možností jak řádově změnit dosavadní rutinu a procesy, které již v současném světě na první ligu nestačí. Růst produktivity o dalších 30% je tak nejen možný, ale dokonce nutný, stejně jako další změny.

Problém zamrzlé produktivity či kvality je však problém odvozený, nikoliv kauzální.

Jaké jsou signály manažerské netečnosti?

Pozor na varovné signály, které ve firmě zaznamenáte! Pokud zaslechnete některé z těchto hesel, zpozorněte:

  • Nevrtejme do toho, co funguje!
  • To nejde! To už jsme několikrát zkoušeli!
  • Vím, že je ten manažer slabý, ale lepšího nemám!
  • To je u nás na dlouho, musíme to nechat projít rozhodovacím kolečkem
  • To plnění harmonogramů nám moc nejde
  • Six Sigma projekty nepřináší finanční přínosy
  • Počty Kaizenů rostou, ale finanční přínosy klesají
  • My víme proč, jen nevíme co a jak
  • Já neriskuji a tak nedělám chyby
  • a úžasné „Jsme největší a nejlepší na trhu!“ 🙂

Jak z toho ven?

Několik tipů na překonání stavu „inertia“:

  • Zapomeňte na historii a zdroje mateřské firmy. Pro nové inovativní myšlenky a projekty nastartujte zcela novou firmu s novými lidmi!
  • Pokud je lídr firmy spokojen se status quo, přenese to i do celé organizace, proto buďte permanentně nespokojení!
  • Řada manažerů v nadnárodních a velkých koncernech nemá dost odvahy něco zásadně změnit, čekají na příkaz „shora“. Hledejte lidi, kteří mají chuť a odvahu zbourat zaběhnuté principy, kteří jsou drzí,
  • Zabijte byrokracii, hledejte nové přístupy pro rychlé inovace!
  • Pokud vidíte, že se manažer neposouvá, zaveďte „job rotation“ nebo jej už konečně vyhoďte! 🙂

Rozlišení příčiny od následku je základem logického myšlení a k přežití je nutná především změna chování. Určitá skepse je vždy na místě, ale neměla by zatemnit logiku myšlení. Pokud nic nezměníte, stav netečnosti brzy přijde nebo nikdy neodezní. Nemělo by to být těžké pochopit.

Víra (a LEAN) už ovšem nestačí, je nutno konečně vypnout tempomat a přišlápnout plyn.

Hezký a pohodový den přeje,

Libor Witassek