News

Organizační netečnost je trend, kdy vyspělá organizace klouže na cestě po své současné a dlouhodobé trajektorii, ze setrvačnosti. Příčinou je manažerská netečnost (inertia). Někdy vede tato manažerská netečnost až ke stavu, kdy se rozvoj společnosti úplně zastaví nebo je velmi statický a pak už je jen krůček ke spirále smrti.

Je to jako řízení automobilu se zapnutým tempomatem na rychlosti 80 km/hodinu, jen řidič v té setrvačnosti nepostřehl, že již nejede po okresní silnici, ale jede již hodně dlouhou dobu po dálnici. Takový řidič má tendenci havarovat spíše na rovném úseku než-li na klikaté a nerovné silnici, přestože jede konstantní a relativně malou rychlostí.

Často tak dochází k manažerské netečnosti právě v dobách ekonomického růstu, když firma šlape, jede v klidu „po rovné silnici“. Jistě lze věřit, že bude ještě lépe. Víra ale není argument.

Ekonomický růst s sebou přináší všudypřítomný klam, že se okolní prostředí nemění, či klam, že se naše ekonomika mění pomalu.

Zkuste zvýšit produktivitu o dalších 30%

Opak je pravdou. Současná transformace od globalizace k relokalizaci ekonomických činností nabrala raketové tempo, jak vidíme ve všech vyspělých ekonomikách, ale dnes už i v Číně. Masová kustomizace, digitalizace, aditivní výrobní technologie, Internet věcí, automatizace znalostní práce a desítky dalších pokročilých technologií zcela mění ekonomiku, navíc ve stále vyšší rychlosti. Nezbývá než permanentně inovovat, neustále měnit procesy, služby i produkty.

Nic nového, avšak inovace, které nezvýší konkurenceschopnost, nepřidají hodnotu a nezvýší produktivitu nejsou inovace. Navíc, inovace bez implementace jsou jen halucinace.

Řada manažerů si stěžuje, že posledních 20 let neustále zvyšují produktivitu i kvalitu. Každoročně přidávají 3-7% v produktivitě, v kvalitě se v řadě sektorů posunuli jen za posledních 5 let výrazně pod dříve nedobytné Six Sigma. Copak to nikdy neskončí?

Neskončí. Pokročilé technologie, ale především změna v manažerském chování jsou jedinou možností jak řádově změnit dosavadní rutinu a procesy, které již v současném světě na první ligu nestačí. Růst produktivity o dalších 30% je tak nejen možný, ale dokonce nutný, stejně jako další změny.

Problém zamrzlé produktivity či kvality je však problém odvozený, nikoliv kauzální.

Jaké jsou signály manažerské netečnosti?

Pozor na varovné signály, které ve firmě zaznamenáte! Pokud zaslechnete některé z těchto hesel, zpozorněte:

• Nevrtejme do toho, co funguje!
• To nejde! To už jsme několikrát zkoušeli!
• Vím, že je ten manažer slabý, ale lepšího nemám!
• To je u nás na dlouho, musíme to nechat projít rozhodovacím kolečkem
• To plnění harmonogramů nám moc nejde
• Six Sigma projekty nepřináší finanční přínosy
• Počty Kaizenů rostou, ale finanční přínosy klesají
• My víme proč, jen nevíme co a jak
• Já neriskuji a tak nedělám chyby
• a úžasné „Jsme největší a nejlepší na trhu!“ 🙂

Jak z toho ven?

Několik tipů na překonání stavu „inertia“:

• Zapomeňte na historii a zdroje mateřské firmy. Pro nové inovativní myšlenky a projekty nastartujte zcela novou firmu s novými lidmi!
• Pokud je lídr firmy spokojen se status quo, přenese to i do celé organizace, proto buďte permanentně nespokojení!
• Řada manažerů v nadnárodních a velkých koncernech nemá dost odvahy něco zásadně změnit, čekají na příkaz „shora“. Hledejte lidi, kteří mají chuť a odvahu zbourat zaběhnuté principy, kteří jsou drzí,
• Zabijte byrokracii, hledejte nové přístupy pro rychlé inovace!
• Pokud vidíte, že se manažer neposouvá, zaveďte „job rotation“ nebo jej už konečně vyhoďte! 🙂

Rozlišení příčiny od následku je základem logického myšlení a k přežití je nutná především změna chování. Určitá skepse je vždy na místě, ale neměla by zatemnit logiku myšlení. Pokud nic nezměníte, stav netečnosti brzy přijde nebo nikdy neodezní. Nemělo by to být těžké pochopit.

Víra (a LEAN) už ovšem nestačí, je nutno konečně vypnout tempomat a přišlápnout plyn.

Hezký a pohodový den přeje,

Libor Witassek

Skryté signály krize

Pomalé reakce na podněty z trhu, malá chuť k inovacím, chybějící motivace mezi zaměstnanci, slabá péče o stávající zákazníky – to jsou ukázky klasických příznaků stavu „inertia„.

Stav „inertia“ nemusí být způsoben jen vnitřními faktory, ale rovněž transformací stávajícího trhu, ve kterém firma působí. Rozpoznat včas, že se daný produkt, technologie či celý trh mění a že se nejedná o tradiční cyklickou změnu vyrovnávání poptávky a nabídky, je základní podmínkou odvrácení krize a nastartování dynamického růstu firmy..

Neviditelná síla trhu

V roce 2015 Americká Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) obvinila Volkswagen, že použil software, kterým při testech měření toxických emisí oklamal americké úřady, vznikla aféra „dieselgate“.

Vedení Volkswagenu sděluje, že k aféře přispěl celý řetězec chyb uvnitř firmy. To jsou vnitřní faktory krize, ale je tento řetězec příčinou toho, že se aféra rozšiřuje na Renault, Nissan, Hyundai, Citroën, Fiat, Volvo a dokonce na subdodavatele Robert Bosch? Nelze předpokládat, že by všechny tyto úspěšné globální firmy opakovaly stejné chyby v řetězci vnitřních rozhodnutí.

Data prodejů automobilů v Evropě ukazují, že prodeje Volkswagenu v Evropě rostou, aféře navzdory. Daří se i ostatním. Trh se neřídí samozvanými regulátory, ale spotřebiteli. Zdánlivě se tak může management domnívat, že krize firmy je odvrácena, akce přece byla podniknuta!

Přesun na záď Titanicu

O moderních dieselech je známo, že v reálném provozu produkují skutečně více škodlivých emisí NOX než v laboratoři. VW se skutečně dopustilo podvodu, ale možná nikoliv primárně proti zájmům zákazníků. Jsou to nesmyslné regulace, které se posunuly nad technologické možnosti. Šéf VW se omluvil, akcie se zatřásly, software se vymění a prodeje opět zdárně rostou. To však k dlouhodobému přežití stačit nemusí, „loď dieselových aut“ je jen zdánlivě nepotopitelná.

Nejen emise, ale i honba za nižší spotřebou již naráží na technologické limity. Nelze již prostě očekávat, že budou mít dieselová auta spotřebu 1 litr / 100 km s nulovými emisemi. Potenciál inovací na bázi dané technologie se již v podstatě vyčerpal. Obor dieselových automobilů se stává pro investory stále méně zajímavým, přestože cena ropy neustále klesá, či možná právě proto.

Stačí se poučit v historii. Před cca 150 lety byl hlavním dopravním prostředkem koňský povoz. Nebyl moc pohodlný a tak jej výrobci postupně inovovali. Stejně tak šlechtili stále „výkonnější“ koně. A přišla „zásadní“ inovace v podobě koňských kočárů, které dnes Wikipedie definuje jako komfortní odpružený čtyřkolý osobní vůz (nemotorové vozidlo), tažený koňmi. Kde je jim dnes konec? Investoři a business jsou již dávno jinde.

Autonomní doprava a elektromobilita

Na cestě k novým trhům mohou být i mezistupně. V Evropě se nyní rozvíjí automobily na plyn, dříve to byl LPG, dnes mnohem dynamičtější CNG podporovaný vládními intervencemi. Zde je prostor jen pro skutečně agilní a rychlé firmy, trh se rychle saturuje a již nyní jeho rozvoj ovlivňuje nástup elektromobilů, výrazně dražších, s výrazně nižším dojezdem, avšak s výrazně vyšším potenciálem pro zhodnocení investic. Skutečné investice „velkých kluků“ již dnes plynou do nových baterií (gigatovárna v Nevadě) a do všech možných elektromobilů (Tesla, Nissan, a řada dalších). Ropná lobby bojuje se stále nižší poptávkou po ropě, ceny klesají, s tímto sektorem spojené investice do infrastruktury se již zcela zastavují nebo odkládají na neurčito. Nástup nových disruptivních technologií již nelze zastavit.

Jak rozpoznat tržní transformaci?

Milovníci koní znají dobře názory některých majitelů koní „to radši s koněm nebudu dělat nic, než abych udělal něco špatně a koně třeba zkazil“. To je naprosto pochopitelné, nejoblíbenější činnost řady lidí v managementu je „nedělat nic“. Koněm tažené kočáry stále existují, v některých částech světa jsou a ještě nějakou dobu budou „komfortním“ vozidlem, je totiž jen na každém z nás, čím chceme a čím budeme jezdit 🙂 

Kdo nic nedělá, nic nepokazí, ale také se nic nenaučí. A trh je nejlepší učitel, stačí jen s pokorou a respektem sledovat, co právě dělá, pochopit a rychle reagovat. Nejčastější indikátory tržní transformace vybraného produktu jsou:

• na trhu dynamicky roste substituční produkt, přestože je výrazně dražší,
• inovace produktů či služeb již nepřinášejí vyšší marže nebo tržby,
• okruh zákazníků je stále stejný nebo klesá,
• dlouhodobě klesají marže a celková velikost trhu,
• vývojová oddělení (R&D) řeší spíše argumenty, proč něco neudělat, než naopak,
• technici přinášejí desítky námětů na změnu designu, které nevzešly primárně od zákazníků,
• klesá obrátka zásob, rostou staré neprodejné zásoby, které odepisujeme formou „drobného deště“,
• prodejní cena je již tak nízká, že ani outsourcing do Asie či stovky Kaizenů už s ní nehnou,
• rychlost inovací je již velmi krátká, ale zákazníci vynechávají inovované modelové řady, apod.

Pokud manažer zaznamená 2, 3 a více z těchto signálů včasného varování, je potřeba rychle zvážit investice do zásadně nové technologie, do disruptivní inovace, zcela změnit zaměření části nebo dokonce celého podniku.

Je nutné zachovat, co je nutné pro fungování firmy (jádro firmy – kompetence a hodnoty) a ihned redukovat ty části, které jsou zasaženy stavem „inertia„.

Ať se práší za kočárem!

Libor Witassek