Malý český výrobce dílů pro letecký průmysl si po 20 letech na trhu vybudoval silnou kompetenci velmi přesného obrábění složitých dílů. V době transformace ekonomiky přechází na vývoj vlastních produktů a zároveň transformuje svůj provoz na plně digitální. Příběh cesty malého podniku do digitální ekonomiky představí Libor Witassek 11.11.2019 v Praze.
Registrace je možná ZDE.
Co znamená digitální revoluce pro výrobní podniky? 🏗
Jak si firmy zajistí vyšší marže nebo jakým způsobem by mohlo Česko proniknout mezi deset nejrozvinutějších zemí světa? ✨
To a mnohem více se dozvíte v nejnovější epizodě podcastu od Libor Witassek, člověka, který má za sebou letité zkušenosti v oboru ..
DC VISION připravuje tištěnou verzi knihy Tajemství řízení v éře turbulencí.
V průběhu adventu v letošním roce od 20.11. – 24.12.2018 se můžete zúčastnit soutěže o knihu zdarma, celkem bude dne 27.12.2018 vylosováno 10 výherců manažerské knížky ze života.
Na základě více než 25 let zkušeností s řízením průmyslových podniků od mezinárodního specialisty v průmyslu Ing.Libora Witasska, MBA. Neočekávejte žádný dlouhý akademický text, je to jen praktická sbírka autorských poznámek z reálné manažerské praxe.
Firmy hledají novou rovnováhu v rozsáhlé celosvětové komplexní síti dodavatelů. V této knize Witassek chce sdílet tyto pohledy, které shromáždil ze zkušeností a pozorování v globálně působících korporacích. Vše je o cyklické rovnováze.
Kniha zdarma bude distribuována po novém roce, v průběhu měsíce ledna 2019.
Ukázka ZDARMA | eKniha PalmKnihy | eKniha Martinus | iBooks Store
Ve dnech 12. – 13. 9. 2018 proběhla úvodní konference Nadace ZET v oblasti mezioborových inovací „Integrované Zemědělství a Produkce Potravin“, ve Velkých Pavlovicích. Konference ukázala mnoho zajímavých trendů, které jsou pro budoucnost naší země a celé planety kritické a varující.
Klimatická změna není varováním do budoucna, je třeba ji brát jako reálnou přítomnost.
Přední experti z akademického i podnikatelského prostředí se ve Velkých Pavlovicích zabývali odbornou diskuzí na téma zachování české krajiny, ochraně půdy a retenci vody, která dramaticky ubývá v českých zemích.
„Od roku 1938 se díky záborům zemědělských půdsnížila retenční kapacita krajiny ČR o cca 2,4 miliardy kubíků vody“, konstatoval Jan Vopravil, specialista Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy. Upozornil rovněž na to, že půda je neobnovitelný zdroj, tvorba 1 cm půdy trvá stovky až tisíce let. Je zjevné, že nějaký vodní kanál dramaticky sníženou retenci vody v české krajině rozhodně nevyřeší. V současné době ztrácí Česká republika průměrně 10,16 tis. hektarů půdy každý rok a trend se jen zvyšuje.
Erozi a poškození půdy zhutněním se věnoval Martin Rada ze společnosti Agrotec. Více než 51% ploch v České republice je ohroženo vodní erozí a 16% erozi větrné, více než 51% půd v Čechách vykazuje výskyt zhutnělých vrstev. „Je zjevné, že je něco špatně a zemědělství se musí vydat novými směry“, zdůraznil Martin Rada.
Důležitým tématem konference byly nové technologie v zemědělství, které jsou zaměřeny na úsporné hospodaření s vodou. Problematice vertikálních farem se detailně věnoval podnikatel Ivan Baťka ze společnosti Fosfa, která je nejzkušenějším lídrem v pěstování rostlin ve vertikálních systémech v plně kontrolovaných pěstebních podmínkách v Česku. V roce 2010 byla ve světě jen 1 vertikální farma v Japonsku, v roce 2018 jsou to vyšší desítky vertikálních farem především v Asii a USA. Vertikální farmy jsou nejrychleji rostoucí segment zemědělství ve světě. Reálně se využívají 4 bezsubstrátové metody pěstování, a to hydroponie, aeroponie, aquaponie a dryoponie. V současnosti převažují vertikální farmy na bázi hydroponie, využívající velmi mělkého proudu živinového roztoku (recirkulace) s ponořenými kořeny rostlin, umožňující využití ve více patrech spolu s umělým osvětlením.
Řada inovací vzniká v poslední době mezisektorově, zemědělství a průmysl se stále více integrují do uzavřených cyklických systémů. Ředitel Nadace ZET Libor Witassek představil uzavřený cyklus recyklace organických látek a rovněž odpadů ze skládek komunálního odpadu do bioCNG a vodíkového cyklu, s možností využití těchto technologií do nové ekologické energetiky v koncepci SMART Grids a využití této energie samotnými zemědělci.
Modulární systémy společnosti Stanislava Martince ze společnosti KOMA Modular představují nový koncept pro modulární výstavbu nejen v zemědělství, které obecně směřuje od globalizace k lokálnímu zemědělství bez mezičlánků, jak zdůraznili Prof. Milan Zelený z Nadace ZET a Prof. Ján Košturiak z Podnikatelské univerzity v Žilině. Nechyběl ani příklad lokálního farmáře v podobě Všestary Agriculture Group a známé Všestarské cibule, jako rychle rostoucí české ekologické farmy, která má i vlastní odbytové družstvo.
Odborné diskuze se věnovaly vlivu velkých podniků a rovněž klimatické změně, kterou již pravděpodobně nelze zastavit, ale je možné se přizpůsobit a nalézt nové směry. V USA je známé heslo, že zvýšení organické hmoty v půdě o pouhé 1% zadrží takové dodatečné množství vody, které proteče Niagarskými vodopády za 150 dní.
Problémy změny klimatu, vodního hospodářství, nadužití chemikálií a růst nových i tradičních druhů škůdců, kombinované s poklesem kvality, transparentnosti, spolehlivosti a žádoucnosti produktů globálních řetězců, představují nové výzvy a potřebu přehodnocení tradičních přístupů k průmyslu i k zemědělství.
V lednu 2019 navazuje na tato témata konference Integrace Zemědělství, Průmyslu, Služeb a Samosprávy, která se bude konat v Praze. Mezi účastníky uvítáme představitele všech sektorů, se zájmem o integraci, sdílení, spolupráci a inovace v myšlení i akci – tj. se zájmem o obnovu a rozvoj českého hospodářství i společnosti.
Nadace ZET prof.Milana Zeleného byla ustavena za účelem rozvoje národního podnikatelství ve smyslu rozvoje národního, regionálního a místního vlastnictví, rozhodování, autonomie a soběstačnosti za účelem zvýšení konkurenceschopnosti českých podniků, stejně jako podniků v USA, Číně a v dalších transformujících se ekonomikách.
Kontakt: Ing. Libor Witassek, MBA, ředitel Nadace ZET, email: witassek (a) zetfoundation.com
Řada podniků považuje označení „montovna“ za urážku, stále častěji slyšíme „my nejsme žádná montovna, v našich českých podnicích jsou přece nejnovější roboti a špičkové technologie!“. Tyto negativní emoce jsou zcela zbytečné, zůstaňme ekonomy a ne politiky, držme se faktů. Primárním motorem prosperity je výše přidané hodnoty výrobků a služeb.
V roce 1992 zveřejnil Stan Shih (CEO firmy ACER) definici aktivit, které přinášejí nejvyšší a nejnižší přidanou hodnotu. Nejvyšší přidanou hodnotu vytváří výzkum a vývoj na straně jedné, na straně druhé jsou to služby zákazníkům, myšleno koncovým zákazníkům. Na pomyslném dně žebříčku aktivit s nejnižší přidanou hodnotou jsou výroba a montáž.
I z tohoto důvodu globální korporace již desítky let přesunují výrobu a montáž do zemí s levnější pracovní silou, v poměrně významné míře tomu tak bylo v posledních 15 letech i do České republiky, jsou to činnosti, které mají nejnižší přidanou hodnotu. Nyní naše pracovní síla prudce zdražuje a řada podniků se tak začala a bude přesouvat do levnějších zemí, jako jsou Rumunsko, Bulharsko a v globálním měřítku například do Mexika či Brazílie. Značná část českého průmyslu tak není ve své podstatě svébytnými podniky, ale pouze manufakturami, tj. staly se montovnou s nízkou přidanou hodnotou.
Pokud podnik nemá vlastní produkt či službu, nemá značku a nemá ani přístup ke koncovému zákazníkovi, pak je z principu „montovnou“, i když občas vybavenou nejmodernějšími výrobními technologiemi. Slovem „montovna“ nejsou myšleny firmy, které postrádají automaty, roboty či jiné pokročilé technologie, ale firmy, jejichž výroba je de-fakto poskytovanou službou zvanou „outsourcing“ pro globální a nadnárodní společnosti s nízkým podílem vlastního výzkumu a vývoje.
Outsourcing lze vypnout vypínačem
V případě jakýchkoliv tržních turbulencí, montovny jsou první na řadě, koho globální korporace uzavřou, tj. vypnou montovnu vypínačem. Ostatně u nás už vypínají jednu po druhé, jako to udělal Catepillar a přesunul výrobu z Ostravy do Číny, ale nemusí to být jen z důvodu zvyšujících se mzdových nákladů, což dokládá příklad Briggs & Straton, který v roce 2012 převedl výrobu z ČR zpět do USA, díky novým pokročilým technologiím, kterým drahá pracovní síla v USA již nepřekáží. Příkladů jsou nyní u nás jednotky ročně, brzy to budou desítky a stovky vypnutých montoven v nádenickém Česku.
Akcelerující nástup nových technologií
Nástup nových technologií není o budoucnosti, to je přítomnost. Jsme svědky fascinující transformace celé globální ekonomiky, která je hnána kupředu pomocí nových digitálních technologií. Naprosto klíčovým aspektem je fúze fyzického a virtuálního světa do nového virtuálního světa kyberfyzických systémů, či technologie rozšířené reality a umělá inteligence.
Tyto trendy mají „rušivé“ dopady na každou část nejen výrobních firem. Za pouhé 3 roky od první zmínky o Industry 4.0 jsme byli svědky desítek nových technologií, které přinášejí zvýšení produktivity práce až o 30%, dramaticky vyšší přidanou hodnotu pro zákazníky, nové zkušenosti a zážitky pro spotřebitele, přichází koncept Digital factory.
Z nádeníků se musíme stát opět dobrými řemeslníky
Ekonomika zcela mění své paradigma, doslova každý den před našima očima. My však zůstáváme povětšinou jen nádeníky (subdodavateli) globálních dodavatelských řetězců, nerozhodujeme sami, nejsme autonomní ekonomikou, jsme rozvojovou zemí, kde hrubý národní produkt je výrazně nižší než hrubý domácí produkt. Byli to Němci, kdo rozjel marketingovou kampaň Průmysl 4.0 a s ní spojené investice a my opět jen v řadě podniků musíme počkat na pokyny z centrál v Mnichově, z Londýna, Houstonu nebo Paříže, které technologie se nainstalují do českých provozů a co na nás výrobně zbude.
Značná část českých podniků nežije v éře Průmysl 4.0, ale Průmysl 4%, kdy montovny z Česka prodávají své výrobky mateřským centrálám v zahraničí za transferové ceny s cca 4% marží, a ty je dál prodají s marží v desítkách procent koncovým zákazníkům v Číně, USA či kdekoliv jinde na světě.
Jak se vymanit z pozice montovny?
Pokud se opět nedokážeme prosadit u koncových zákazníků s českými výrobky s vysokou přidanou hodnotou ve světě, pokud se opět nestaneme řemeslníky s vlastními produkty, pak zůstaneme nádeníky, jako národ budeme navždy pouhým subdodavatelem prosperujících ekonomik a vždy budeme první, kdo bude trpět v jakékoliv recesi či turbulencích.
Naštěstí je i jiná cesta, kterou jsem shrnul do „5 kroků jak se vymanit z pozice submisivní montovny“, jenž budou představeny postupně do konce tohoto roku v časopise MM Spektrum a rovněž v našem emailovém zpravodaji, registrace je zdarma.
Kde je vůle, tam je i cesta. Brzy na shledanou! :o)
Libor Witassek
Česká ekonomika roste již několik let po sobě, politici i podnikatelé jsou v euforii, občané se v průměru mají lépe než kdykoliv dříve. Klíčovým faktorem tohoto nesporného úspěchu je vstup české ekonomiky do vnitřního trhu Evropské Unie, který způsobil radikální nárůsty exportu českých podniků, masivní příliv investic do nových výrobních podniků a výrazně nižší nezaměstnanost. Jaké jsou naše hospodářské vyhlídky na dalších 10 let?
Montovny dlouhodobou prosperitu nezajistí
Řada podniků považuje označení „montovna“ za urážku, od slova montovna se distancuje stále více politiků, stále častěji slyšíme „my nejsme žádná montovna, v našich českých podnicích jsou přece nejnovější roboti a špičkové technologie!“.
V roce 1992 zveřejnil Stan Shih (CEO firmy ACER) definici aktivit, které přinášejí nejvyšší a nejnižší přidanou hodnotu. Nejvyšší přidanou hodnotu vytváří výzkum a vývoj na straně jedné, na straně druhé jsou to služby zákazníkům, myšleno koncovým zákazníkům. Na pomyslném dně žebříčku aktivit s nejnižší přidanou hodnotou jsou výroba a montáž.
I z tohoto důvodu globální korporace již desítky let přesunují výrobu a montáž do zemí s levnější pracovní silou, v poměrně významné míře tomu tak bylo v posledních 15 letech i do České republiky, jsou to činnosti, které mají malou přidanou hodnotu. Nyní naše pracovní síla prudce zdražuje a řada podniků se tak začala a bude přesouvat do levnějších zemí, jako jsou Rumunsko, Bulharsko a v globálním měřítku například do Číny, Mexika či Brazílie.
„Manufacturing“ byl do České republiky outsourcován ze strany globálních podniků a značná část českého průmyslu tak není ve své podstatě svébytnými podniky, ale pouze manufakturami, s roboty či bez robotů, tj. montovny s nízkou přidanou hodnotou.
Pokud podnik nemá vlastní produkt či službu, nemá značku a nemá ani přístup ke koncovému zákazníkovi, pak je z principu „montovnou“, i když občas vybavenou nejmodernějšími výrobními technologiemi. Slovem „montovna“ totiž nejsou myšleny firmy, které postrádají automaty či jiné pokročilé technologie, ale firmy, které jsou de-fakto poskytovanou službou zvanou „outsourcing“ pro globální a nadnárodní společnosti s nízkým podílem vlastního výzkumu a vývoje.
Outsourcing lze vypnout vypínačem
V případě jakýchkoliv tržních turbulencí, montovny jsou první na řadě, koho globální korporace uzavřou, tj. vypnou montovnu vypínačem. Ostatně u nás už vypínají jednu po druhé, jako to udělal Catepillar a přesunul výrobu z Ostravy do Číny, ale nemusí to být jen z důvodu zvyšujících se mzdových nákladů, což dokládá příklad Briggs & Straton, který v roce 2012 převedl výrobu z ČR zpět do USA, díky novým pokročilým technologiím, kterým drahá pracovní síla v USA již nepřekáží. Příkladů jsou nyní u nás jednotky ročně, brzy to budou desítky a stovky vypnutých montoven v nádenickém Česku.
Akcelerující nástup nových technologií
Nástup nových technologií není o budoucnosti, to je přítomnost. Jsme svědky fascinující transformace celé globální ekonomiky, která je hnána kupředu pomocí nových digitálních technologií. Naprosto klíčovým aspektem je fúze fyzického a virtuálního světa do nového virtuálního světa kyberfyzických systémů.
Tyto trendy mají „rušivé“ dopady na každou část nejen výrobních firem. Za pouhé 3 roky od první zmínky o Industry 4.0 jsme byli svědky desítek nových technologií, které přinášejí zvýšení produktivity práce až o 30%, dramaticky vyšší přidanou hodnotu pro zákazníky, nové zkušenosti a zážitky pro spotřebitele.
Centrální myšlenkou je decentralizovaný model řízení, kde materiály, produkty a stroje komunikují navzájem v reálném čase bez potřeby fixních plánů. Digitální továrny jsou napojeny on-line na globální poptávkové a dodavatelské řetězce.
Z nádeníků se musíme stát opět dobrými řemeslníky
Ekonomika zcela mění své paradigma, doslova každý den před našima očima. My však zůstáváme povětšinou jen nádeníky (subdodavateli) globálních dodavatelských řetězců, nerozhodujeme sami, nejsme autonomní ekonomikou. Byli to Němci, kdo rozjel marketingovou kampaň Průmysl 4.0 a s ní spojené investice a my opět jen v řadě podniků čekáme na pokyny z centrál v Mnichově, z Londýna, Houstonu nebo Paříže, které technologie se nainstalují do českých provozů a co na nás výrobně zbude.
Važme si českých podniků, které jsou vlastněny českým kapitálem. Český kapitál není totéž jako globální kapitál, to je jen kupa peněz, které jsou dnes tady a zítra nemusí. Naše národní zájmy a prosperita našich podniků závisí na českém kapitálu, na konání českých podnikatelů a českých zaměstnanců či řemeslníků v naší zemi na bázi VLASTNÍHO, pokud možno finálního výrobku pro světové trhy.
My nežijeme v éře Průmysl 4.0, ale Průmysl 4%, kdy značná část českých podniků prodává své výrobky mateřským centrálám v zahraničí za transferové ceny s cca 4% marží, a ty je dál prodají s marží v desítkách procent koncovým zákazníkům v Číně, USA či kdekoliv jinde na světě.
V tomto kontextu je zajímavé číst různá politická memoranda, třeba Memorandum o lithiu či Memorandum o budoucnosti automobilového průmyslu v České republice a různé další deklarace. Já z nich rozhodně nemám pocit, že české ministerstvo byť i vzdáleně pochopilo, kde jsou skutečné pilíře naší prosperity v budoucnu. Nu což, lithium pravděpodobně vytěží a zhodnotí cizinci, no a v autech snad na nás nějaká sada součástek zbude, vždyť auta jsou „jen“ 25% našeho HDP.
Pokud se opět nedokážeme prosadit u koncových zákazníků s českými výrobky ve světě, pokud se opět nestaneme řemeslníky s vlastními produkty, pak zůstaneme nádeníky a Němce nikdy nedoženeme, jako národ budeme navždy pouhým subdodavatelem prosperujících ekonomik a vždy budeme první, kdo bude trpět v jakékoliv recesi či turbulencích.
Naštěstí je i jiná cesta. Važme si českých podniků, které prodávají české finální produkty na světových trzích, které drží koncového zákazníka. Nestačí jen uraženě křičet, že nejsme montovna. Je potřeba iniciovat a podporovat vývoj, výrobu s pomocí nejmodernějších technologií a prodej českých finálních produktů na celém světě.
Kde je vůle, tam je i cesta a já zůstávám rozhodně optimistou, pár příkladů již opět máme (Avast, Fosfa, Kofola, Jablotron, Meopta, Finídr, Hamé…), jen houšť a větší kapky. No a pak se o montovnách už nebudeme muset vůbec bavit, to už bude skutečně lépe :o)
Libor Witassek
